Octave Mirbeau, Milovník Spravedlnosti
Po více než půlstoletí zapomnění došlo na opožděné uznání génia, jímž oplýval Octave Mirbeau (1848-1917), "milovník spravedlnosti," jenž, jak o něm řekl Emile Zola,
"venoval své srdce tem zatraceným tohoto sveta"
Nadešel nejvyšší čas znovuobjevení Mirbeauových mnohačetných a překvapivě nadčasových děl, z nichž bylo dosud známo pouze titěrné množství.
Ve svých dílech, kde Mirbeau
tak trochu napodoboval své "bohy", Augusta Rodina a Clauda Moneta,
hledal cestu jak změnit způsob, jímž jeho současníci hleděli
na svět. Mirbeau chtěl a chce otevřít naše oči, přinutit
nás setkat se s bytostmi a s věcmi, hodnotami a zákony s jako takovými
- ne tak, jak jsme byli "vedeni" je vidět, respektive spíše
nevidět. Počínaje rokem 1877, Mirbeau připisoval spisovateli
úlohu donutit ty, kteří byli "záměrně
slepí", aby se podívali "Medúze
zpříma do očí".
Mirbeau byl nejen pamfletista, kritik umění, spisovatel románů a dramatik, nad tím vším byl také velice schopný demystifikátor.
V očích "správně smýšlejícího lidu" a Tartuffů všeho druhu, byla Mirbeauova snaha dohnat veškerou společnost, aby se shlédla v tom opravdovém, ohromujícím světle, a aby se sama sebou zděsila a uvědomila si své chyby, viděna jako zločin.
Mirbeau byl velice pohoršen, že jeho snaha o Pravdu a Spravedlnost zůstává nenaplněna. Svými postoji a názory si však utržil nevraživost a pohrdání od mocných, těch, kteří se mu po jeho smrti ošklivě vymstili. Po čtyřicet let Mirbeau odhaloval a poukazoval s neutuchajícím nadšením a vervou na ty, které zaslepená a hloupá společnost striktně respektovala: demagogy, politické zločince, spekulanty, podvodné obchodníčky, burzovní piráty, žraloky průmyslu a obchodu, morální monstra, zkažený a zpátečnický systém zvaný "Spravedlnost", církev, kterou obvinil z příhodného upravování a obrábění lidských duší, chvastouny všech profesí, loutky, které se sebou nechali vše dělat, vyděrače, úplatná a necitlivá média, a nakonec všechnu buržoazii, která tloustla z vykořisťování chudých a jíž chyběla veškerá lítost, veškerá citlivost vůči umění, či absolutní nedostatek vlastní myšlenky, a která sama sebe vysoce cenila - z důvodů intelektuálního a morálního pohodlí - s uspokojeným svědomím, které však bylo vrahovi vlastní a nenapravitelné.
Byli to oni, kteří byli výměškem skomírající společnosti, ve které vše fungovalo navzdory zdravému selskému rozumu a spravedlnosti. Byli to oni, bezohledná minorita, která pod záminkou "demokracie" či snad dokonce "republiky", beztrestně vykořisťovala, ničila, tyranizovala, odcizovala a deformovala veškerou většinu společnosti. Tato většina společnosti se mezitím transformovala do takřečeného stádia larvy, bez názoru, bez možnosti odporovat.
Mirbeau upozorňoval na to, že ze společnosti se vytratil génius a objevilo se jen znehodnocené umění, podřízené jakýmsi "všeobecným zákonům volby". Společnost přeměnila vše: lidé, věci, talenty i důstojnost. Přeměnila je v hulvátské zboží, které se řídí neúprosným zákonem poptávky a nabídky.
Na vrcholu ztroskotaných lidských hodnot se objevil oltář uctívající jediného boha, boha s nelidskou tváří, boha, který řídí veškeré dění na zemi, která změnila toto dění v hrůzostrašnou "zahradu muk": ve zlaté tele, mamon lidstva, kde nejde o nic jiného, než o peníze.
Mirbeauovo poselství se neztrací ani v dnešním světě, kde často o nic jiného než o peníze a soutěživost nejde.
